Každé dítě má někdy špatný týden. Nechce do školky, v noci se budí, vzteká se kvůli nesprávné barvě hrnečku. Většina těchhle věcí přejde sama a rodiče na ně za měsíc zapomenou. Jenže občas to nepřejde. Trvá to týdny, přidávají se další věci a vy si začínáte říkat, jestli to ještě je "jen období", nebo jestli byste měli něco udělat.
Tenhle článek je pro rodiče, kteří si tuhle otázku kladou. Projdeme si, co je u dětí v daném věku běžné, které signály stojí za pozornost, jak vypadá první návštěva u dětského psychologa a jak o ní s dítětem mluvit, aby se nebálo.
Co je ještě normální a co už ne?
Neexistuje seznam projevů, který by platil pro všechny děti. Psycholožka Milena Nováková na portálu Šance Dětem připomíná, že to, co je u jednoho dítěte běžné, může být u jiného výjimka. Vždycky je potřeba brát v úvahu věk a temperament dítěte.
Přesto se dá říct, co k jednotlivým obdobím patří:
- Předškolák (3 až 6 let) se bojí tmy, čertů, psů nebo toho, že mu rodič odejde. Vzteká se, když nedostane, co chce. Občas se pomočí. Tohle všechno je součást vývoje.
- Školák (6 až 12 let) řeší kamarády, spravedlnost a školní výkon. Nechce se mu dělat úkoly, závidí sourozenci, občas lže. Také normální.
- Teenager (12 a víc) se stahuje do pokoje, hádá se, mění nálady během jednoho odpoledne a rodiče mu připadají trapní. I to patří k dospívání.
Rozdíl mezi běžným trápením a signálem, který stojí za pozornost, je hlavně ve třech věcech. V délce trvání (týdny, ne dny). V intenzitě (dítě se nedokáže uklidnit, projev je nepřiměřený situaci). A v dopadu na běžný život (dítě přestává chodit do školy, ztrácí kamarády, nespí). Speciální pedagog a psychoterapeut Michal Kniha to v manuálu pro rodiče shrnuje jednoduše: zpozorněte, když změny trvají déle než několik týdnů a začínají dítě omezovat.
12 signálů, které rodiče nemají přehlížet
Seznam vychází z doporučení odborníků (zdroje najdete v závěru) a z mé praxe školní psycholožky. Žádný z bodů sám o sobě neznamená, že je něco špatně. Když ale poznáváte dva tři z nich a trvá to déle než pár týdnů, je čas se poradit.
- Bolesti břicha nebo hlavy, na které lékař nic nenajde. Zvlášť když přicházejí pravidelně ráno před školou a o víkendu zmizí. Tělo dítěte často mluví dřív než ono samo.
- Dítě nechce do školy nebo do školky. Ne jednou, ale opakovaně. Pláče u dveří, ráno zvrací, vymýšlí důvody. Za odmítáním školy bývá strach, šikana, přetížení nebo úzkost z odloučení.
- Změny spánku. Dítě nemůže usnout, budí se s křikem, má opakované noční můry, nebo naopak spí mnohem víc než dřív.
- Návrat k dřívějším zvykům. Dítě, které už dávno nemělo nehody, se začne pomočovat. Znovu šišlá, chce dudlík, nechce spát samo. Odborníci tomu říkají regrese a bývá reakcí na stres.
- Stažení se. Dítě se vyhýbá kamarádům i rodině, přestává mluvit o tom, co prožívá, tráví hodiny zavřené v pokoji.
- Ztráta radosti. Věci, které ho dřív bavily, ho nezajímají. Nechce ven, nechce na kroužek, nechce nic.
- Dlouhodobě smutná nebo podrážděná nálada. U dětí se smutek často ukazuje jako vztek. Dítě je "protivné" celé týdny a vy nevíte proč.
- Nadměrný strach a obavy. Dítě se ptá pořád dokola, jestli se něco nestane, nechce být samo, odmítá běžné situace ze strachu. Brožura Psychiatrické kliniky VFN pro rodiče se věnuje právě otázce, kde je hranice mezi běžným strachem a úzkostí u dětí. Moje praktické vodítko: strach, který dítě omezuje v běžném životě, už není jen strach.
- Změny v jídle. Nechutenství, vynechávání jídel, nebo naopak přejídání ze stresu. U dospívajících sem patří i náhlý zájem o dietu a nápadný úbytek váhy.
- Zhoršení ve škole. Náhlý propad známek, neschopnost se soustředit, ztráta zájmu o učení u dítěte, kterému to dřív šlo.
- Výbuchy vzteku nebo agrese, které neodpovídají věku. Předškolák se vzteká, to je v pořádku. Desetileté dítě, které pravidelně ničí věci nebo ubližuje sourozenci, potřebuje pomoc.
- Sebepoškozování nebo řeči o tom, že by tu radši nebylo. Škrábance, řezné ranky, věty jako "bylo by lepší, kdybych tu nebyl". Tohle nikdy neodkládejte, viz níže.
Jsou signály jiné u malých dětí a u teenagerů?
Ano, a snadno se přehlédnou.
U předškoláků se trápení ukazuje tělem a chováním, protože slova ještě nemají. Sledujte hlavně spánek, jídlo, pomočování, nadměrné lpění na rodiči a opakující se hry s jedním tématem (dítě si pořád dokola hraje na nehodu, na hádku, na to, že někdo odchází).
U školáků je dobrým barometrem škola. Ranní bolesti břicha, odmítání školy, propad známek, ztráta kamarádů. A také to, když dítě začne o sobě mluvit špatně: "jsem blbej", "nikdo mě nemá rád".
U dospívajících je nejtěžší odlišit pubertu od skutečného problému. Nálady a hádky jsou normální. Zbystřete, když se přidá nespavost, ztráta zájmu o všechno, úplné stažení od vrstevníků, změny v jídle, stopy po sebepoškozování nebo alkohol a drogy. Teenageři o svém trápení málokdy mluví napřímo. Mluví oklikou, přes kamarády nebo přes "jeden kluk ze třídy".
Co dělat, když dítě mluví o sebepoškozování nebo o smrti
Tady neplatí "počkejte pár týdnů".
Pokud dítě mluví o tom, že nechce žít, nebo si ubližuje, berte to vážně vždycky. I když to říká "jen tak", i když si myslíte, že chce upoutat pozornost. Zeptejte se klidně a přímo, co tím myslí. Otázka na sebevražedné myšlenky dítě k ničemu nenavádí, naopak mu ukazuje, že o tom smí mluvit.
A nezůstávejte v tom sami. Existují linky, které fungují právě pro tyhle situace:
- Linka bezpečí, 116 111. Pro děti a studenty do 26 let, nonstop, zdarma a anonymně. Kromě telefonu funguje také chat a e-mail pomoc@linkabezpeci.cz.
- Rodičovská linka, 606 021 021. Pro rodiče, prarodiče a všechny, kdo mají o dítě starost. Pondělí až čtvrtek od 9 do 21 hodin, v pátek od 9 do 17 hodin. Poradenství je bezplatné a anonymní, k dispozici je i chat a e-mail pomoc@rodicovskalinka.cz.
Když je situace akutní, tedy dítě si právě ublížilo nebo se k tomu chystá, volejte 155 nebo jeďte na pohotovost. V takové chvíli nepatří dítě k psychologovi, ale k lékaři.
Psycholog, psychoterapeut, nebo psychiatr?
Rodiče se v tom často ztrácejí, a je to pochopitelné. Michal Kniha ve zmíněném manuálu role popisuje takto: dětský psycholog pomáhá pochopit, co se s dítětem děje, a zorientovat se v další péči. Dětský psychoterapeut s dítětem pracuje dlouhodobě, u menších dětí přes hru a vztah, a rodiče jsou součástí procesu. Dětský psychiatr je lékař, patří k němu závažnější stavy a jako jediný může předepsat léky. Role se doplňují, nenahrazují.
Pro většinu rodičů je prvním krokem právě psycholog pro děti. Pomůže rozlišit, jestli jde o běžné období, nebo o něco, co potřebuje víc pozornosti, a doporučí, kam dál. Možnosti v Karlovarském kraji a čekací doby popisuju v samostatném článku.
Jak vypadá první návštěva u dětského psychologa?
Na tohle se mě rodiče ptají nejčastěji. Často mají v hlavě obrázek z filmu: dítě na pohovce, psycholog s blokem. Realita je jiná.
Nejdřív rodiče. Já první schůzku dělám zpravidla jen s rodiči, bez dítěte. Potřebuju vědět, co vás přivedlo, jak dlouho to trvá, co jste už zkoušeli, jak to vypadá doma a ve škole. Rodiče můžou mluvit otevřeně a dítě nemusí poslouchat, jak se o něm mluví. Někdy se během téhle schůzky ukáže, že dítě vůbec přijít nemusí a že stačí něco změnit doma.
Potom dítě. S menšími dětmi se u psychologa hlavně hraje a kreslí. Není to výplň času. Blog Mojra.cz to popisuje přesně: hra dovolí dětem vyjádřit pocity a potřeby lépe než slova. V pracovně mám figurky, panenky, pastelky, plastelínu a dítě si vybírá samo. Psycholog jeho tvorbu nehodnotí. Nezajímá mě, jestli dítě umí nakreslit hezký dům, ale co mi o sobě při kreslení řekne. Se školáky a teenagery se už víc mluví, ale i tam si pomáháme obrázky, příběhy nebo hrami.
Rodiče u toho. U předškoláků bývá rodič na začátku v místnosti, dokud se dítě neosmělí. U starších dětí je dobré, když má dítě prostor mluvit i bez rodiče. Rodiče se dozví, co je pro pomoc dítěti podstatné, ale dítě má právo na to, aby jeho svět nebyl tlumočen slovo od slova.
Jak o návštěvě psychologa mluvit s dítětem?
Způsob, jak to dítěti řeknete, hodně ovlivní, s jakým pocitem přijde. Několik zásad, které fungují:
- Řekněte to včas a v klidu. Ne v autě cestou tam. Ideálně den předem, při běžné činnosti, bez velkého dramatu.
- Nelžete. "Jdeme k paní doktorce" vede k tomu, že dítě čeká injekci. Řekněte, že jdete za paní, která si s dětmi povídá a hraje a pomáhá jim, když je něco trápí.
- Nedělejte z toho trest ani diagnózu. Věty typu "půjdeš k psychologovi, když se neumíš chovat" dítě zavřou. Lepší je: "Vidím, že ti je poslední dobou těžko, a chci, abychom našli způsob, jak ti pomoct."
- Přiznejte, že se ptáte i vy. Dítěti pomůže slyšet, že rodiče jdou za psychologem také proto, aby se dozvěděli, jak mu líp pomoct doma.
- Přizpůsobte to věku. Předškolákovi stačí "budeme si tam hrát a kreslit". Teenagerovi řekněte na rovinu, o co jde, a zeptejte se, co by chtěl řešit on sám. Dospívající, který má pocit, že ho tam dovlekli, se neotevře.
Kdy vyhledat odbornou pomoc
Shrnuto do jednoho seznamu. Poraďte se s dětským psychologem, pokud:
- signály z tohoto článku trvají déle než tři čtyři týdny a nelepší se
- dítě má tělesné potíže, pro které lékař nenašel příčinu
- dítě opakovaně odmítá školu nebo školku
- se objevily výrazné změny spánku, jídla nebo návrat k dřívějším zvykům
- dítě se uzavírá, ztrácí kamarády a radost z věcí, které mělo rádo
- v rodině proběhla velká změna (rozvod, úmrtí, stěhování, narození sourozence) a dítě ji nese těžce
- vy sami už nevíte, jak dál, a hádky doma se točí v kruhu
Neodkládejte pomoc ani na den, pokud si dítě ubližuje, mluví o smrti nebo o tom, že by tu radši nebylo. Volejte Linku bezpečí 116 111, Rodičovskou linku 606 021 021, nebo v akutní situaci 155.
Nemusíte čekat na jistotu, že "je to dost vážné". Když se ukáže, že jde o běžné období, odejdete s úlevou a pár tipy.
Závěr
Rodiče mají většinou dobrý instinkt. Když si už pár týdnů říkáte, že s dítětem není něco v pořádku, obvykle to nějaký důvod má. Nemusí být dramatický. Ale stojí za to ho pojmenovat dřív, než z malého trápení vyroste velké.
Jmenuji se Kateřina Podzemská a jako psycholožka pracuji s dětmi, dospívajícími a jejich rodiči. Kromě soukromé praxe působím jako školní psycholožka, takže vím, jak trápení dětí vypadá ve školce, ve třídě i doma. Pokud hledáte dětského psychologa v Karlových Varech a chcete si o svém dítěti promluvit, ozvěte se mi. Domluvíme úvodní konzultaci, osobně v Karlových Varech nebo online. Na první schůzku přijďte klidně jen vy, bez dítěte. Společně se podíváme, co se děje, a rozmyslíme, co dál.
